Ve světnici u Kozinů
Stará vdova Kozinová smaží vaječinu
Čeká na syna, co se má vrátit za hodinu
Neví, že tělo synovo je na polovinu
Ono je, je, je, ano, je, je, je

Zaplakali Psohlavci a Psohlavkyně
My jsme na tom byly povinně ze školy v kině
Ale já jsem musel jít na záchod zrovna v polovině
A tak nevím nic o Kozinově vině či nevině
Nevím nic, nic, nic, vážně nic, nic, nic

Učitelky dějepravy
Ty vám měly prsa, že až oči lezly z hlavy
Jedna, ta mi přála dlouhá léta pevné zdraví
Abych neskončil jak Kozina a nešel do šatlavy
Nešel já, já, já, nešel já, já, já

Nejsem Psohlavec a nestojím o marnou slávu
Ale člověk nikdy neví, kdo mu nasadí psí hlavu
A proto, mámo, nechystej mi večer stravu
Jsem připraven, připraven na popravu
Vu, vu, vu, vu, vu

Kdo nemá v občance, ten musí mít pod čepicí
A kdo nemá pod čepicí, ten ať pije slivovici
Dáš si jednu velkou a máš opici
A to je chvíle na písničky Jaromíra Nohavici
Ano, je, je, je, ona je, je, je
Ano, je, je, je, ona je