Kocour se schoulil na tvůj klín
U nohou spí ti dalmatin
V pozici lvů, co zdobí banku
I sama noc má na kahánku
Jen ty se ještě bráníš spánku
A síle starých vín

Jak dlouho to však vydržíš?
Už na kostele zlátne kříž...
Ne, ani jeho svatá záře
Nenajde důlek do polštáře
Natož pak obrys mužské tváře
A ty to dobře víš

Má krásko s přetěžkými víčky
Snad je tvůj rytíř na cestách
Snad si tvou krajkou od spodničky
Stírá prach na cestách

Až přes řeku a do strání
Se rozléhá tvé volání
I Jonáš ve velrybím břiše
By tvoje slova musel slyšet
Vždyť voláš tišeji než tiše...
Kdo se ti ubrání?

Vidíš však, nebo nevidíš
Jak na kostele zlátne kříž?
Ani ta jeho svatá záře
Nenajde důlek do polštáře
Natož pak obrys mužské tváře...
A den je blíž a blíž

Má krásko s přetěžkými víčky
Kývou se, kývou misky vah
Na jedné krajka od spodničky
Na druhé, na druhé víří prach

I ve zvířeném prachu cest
Vidím tě lampu k oknu nést
Tvá silueta ale bledne
Kdo pohlédne, už nedohlédne...
Snad ještě můra k lampě sedne
Já však znám tu lest

Ach, krásko, s přetěžkými víčky
I když má víčka tíží prach
Tak po tvé krajce od spodničky
Teď bych už nerad sáh!