Byla země, kde se všem slušně žilo
Bez morových ran a beze vzpour, no, beze chmur
Tam se jednou stvoření usadilo
Polobůvol-polobýk-polotur

Král hned vydal k junakum provolání:
„Zničíme to ohavný stvoření!
Toho, kdo ho zastřelí, bez váhání
Se svou dcerou královskou ožením”

Kolik měl těch junáku, no, to je sporný
Jenom jeden však měl odvahy dost
Býval prvním ze střelcu v gardě dvorní
Než ho stihla královská nemilost

Král mu pravil důstojně: „Tvůj trest rušim
Nabízím ti místo nej odměnu
Jestli skolíš obludu, namouduši
Moji dceru dostaneš za ženu”

„Pane králi, co je to za odměnu
Radši dej nalejt kořalu do sudu
A tu princeznu si nech, nechci ženu
Však i bez ni přemužu obludu”

„Budeš nadosmrti hnít v kriminále
Když si, lumpe, nevezmeš princeznu
Marná sláva, ona je dcera krále”
Nato junák: „Jak jsem řek - nevezmu”

A zatímco se s ním král handrkoval
Polobůvol-polobýk žral a žral
Ke královu zámku se přibližoval
Živou duši za sebou nenechal

Tak co naplat - dostal pít po libosti
A když skolil obludu, roha vzal
Tak ten střelec, i když byl v nemilosti
Králi i dvořanům lekci dal