Já neumím psát velkou poezii
Daktylský hexametr není můj svět
Mám jeden starý svetr, v kterém žiji
Už moc let

Pan Havlíček než umřel na souchotě
Učil mne velkou českou abecedu
A tak se poflakuju po životě
Jak dovedu

Světem se poflakuju
Tužkou ho obkresluju
Boty si nepucuju
A hřeben nemiluju
Sám sebe povoluju
Sám sebe zakazuju
Ničeho nelituju

Jsem voják, který nemá ani frčku
Vojín, co běží vždycky v první řadě
Chrání mne jenom úzký kmínek smrčku
V kanonádě

S četaři absolventy hraju pokra
Ale když přijde na lámání chleba
Je jejich obuv suchá, moje mokrá
Jak je třeba

Světem se poflakuju
Tužkou ho obkresluju
Boty si nepucuju
A hřeben nemiluju
Sám sebe povoluju
Sám sebe zakazuju
Ničeho nelituju

Já neumím psát velkou poezii
Daktylský hexametr není můj svět
Mám jeden starý svetr, v kterém žiji
Už moc let

Pan Havlíček než umřel na souchotě
Učil mne velkou českou abecedu
A tak se poflakuju po životě
Jak dovedu

Světem se poflakuju
Tužkou ho obkresluju
Boty si nepucuju
A hřeben nemiluju
Sám sebe povoluju
Sám sebe zakazuju
Ničeho nelituju