Pane prezidente - ústavní činiteli
Píšu vám dopis, že moje děti na mě zapomněly
Jde o syna Karla a mladší dceru Evu
Rok už nenapsali, rok už nepřijeli na návštěvu

Vy to pochopíte
Vy přece všechno víte
Vy se poradíte, vy to vyřešíte
Vy mě zachráníte

Pane prezidente
Já chci jen kousek štěstí
Pro co jiného jsme přeci zvonili
Klíčema na náměstí

Pane prezidente, a ještě stěžuju si
Že mi podražilo pivo, jogurty, párky i trolejbusy
I poštovní známky, i bločky na poznámky
I telecí plecko, Řecko i Německo, no prostě všecko

Vy to pochopíte
Vy přece všechno víte
Vy se poradíte, vy to vyřešíte
Vy mě zachráníte

Pane prezidente
Já chci jen kousek štěstí
Pro co jiného jsme přeci zvonili
Klíčema na náměstí

Pane prezidente, mé České republiky
Oni mě propustili na hodinu z mý fabriky
Celých třicet roků všecko bylo v cajku
Teď přišli nový mladí a ti tu řádí, jak na klondajku

Vy to pochopíte
Vy přece všechno víte
Vy se poradíte, vy to vyřešíte
Vy mě zachráníte

Pane prezidente
Já chci jen kousek štěstí
Pro co jiného jsme přeci zvonili
Klíčema na náměstí

Pane prezidente - moje Anežka kdyby žila
Ta by mě za ten dopis, co tu teď píšu, patrně přizabila
Řekla by - Jaromíre, chováš se jak malé děcko
Víš, co on má starostí
S celú tu Evropu, s vesmírem a vůbec všecko

Ale vy mě pochopíte
Vy přece všechno víte
Vy se poradíte, vy to vyřešíte
Vy mě zachráníte

Pane prezidente
Já chci jen kousek štěstí
Pro co jiného jsme přeci zvonili
Klíčema na náměstí

Páni, prezident